Zakladatelem křížové cesty v Mikulově na vrchu Tanzberg (od té doby zvané Svatý kopeček) byl majitel mikulovského panství olomoucký biskup kardinál František z Dietrichsteina (1570-1636). Jedním z podnětů vybudování křížové cesty byla snaha po vyjádření vděčnosti Bohu za překonání morové epidemie (1622). První stavbou tak zřejmě byla kaple zasvěcená ochránci před morovou nákazou sv. Šebestiánovi. Její základní kámen byl svěcen 2. července 1623 a celá stavba byla dokončena v roce 1630. V té době byla zřejmě již vybudována i křížová cesta se sedmi kapličkami představujících sedm pašijových zastavení. Přesná rekonstrukce původní podoby křížové cesty je dnes jen velmi obtížná. Dá se předpokládat, že kromě kaple sv. Šebestiána, zvonice a kaple Božího hrobu do ní patřily i kapličky mající dnes pořadová čísla 1, 8, 10, 11, 12, 13, a 14.

V této podobě se vzhled Svatého kopečku nezměnil až do poloviny 18. století. V letech 1750-1776 bylo potom vybudováno dalších sedm kapliček, čímž byl naplněn v té době již závazný počet - 14 zastavení. Celá nová křížová cesta byla slavnostně vysvěcena 1. září 1776. Komplex tak dostal svou konečnou podobu, která od tohoto roku čítá celkem 17 zděných objektů. Dokončený komplex však bohužel na Svatém kopečku sloužil pouze deset let. Za vlády císaře Josefa II. byla v roce 1786 odsvěcena kaple sv. Šebestiána a společně s ní přestala věřícím sloužit i křížová cesta. Celý soubor staveb byl určen k likvidaci a od definitivní zkázy jej zachránila skutečnost, že byl soukromým majetkem rodu Dietrichsteinů. Ten se rozhodl objekty zachovat a využívat je pro soukromé účely. Nicméně celý areál začal postupně chátrat.

Až nástupem Augustina Bartensteina do úřadu mikulovského probošta se toto poutní místo dočkalo obnovení zašlé slávy. V letech 1862-1865 byla celá křížová cesta včetně kaple sv. Šebestiána a zvonice opravena. Na svátek Narození Panny Marie (8. září) byla kaple sv. Šebestiána znovu vysvěcena. Od roku 1865 tedy došlo ke spojení dvou tradic - křížové cesty na Svatý kopeček a pouti k mikulovské Černé madoně loretánské, jejíž soška byla původně umístěna v loretánské kapli kostela sv. Anny (dnešní Dietrichsteinská hrobka).

Tradice mariánských poutí započatá v roce 1865, kdy je soška mikulovské madony vynášena na Svatý kopeček, byla přerušena zatím jen jednou, a to v letech 1938-1945, kdy byly pouti zakázány. V závěru druhé světové války byla celá křížová cesta značně poškozena, ovšem ihned po skončení války byly zahájeny práce na její obnově. Tak se mohla v září 1946 konat první poválečná pouť na Svatý kopeček. V tomto roce došlo i k převodu majetkových práv nad poutním areálem na kolegiátní kapitulu u sv. Václava v Mikulově, církev se tak stala nejen duchovním ale i odpovědným majitelem.

Otevírací doba

• červenec, srpen
  • sobota 10.00–16.00
  • neděle 10.00–14.00

Objekty jsou také zpřístupněny při těchto akcích:

• první neděle po 20. lednu – Zimní pouť k patronu kaple sv. Šebestiánovi
• před Nedělí velikonoční – Výstup na Svatý kopeček s pobožností křížové cesty
• sobota před slavností Seslání Ducha svatého – padesátý den od Neděle velikonoční – Večerní bohoslužba na Svatém kopečku
• první neděle v září - Mariánská pouť
• druhý zářijový víkend – Výstup na Svatý kopeček – Pálavské vinobraní